Přihlášení
Registrace
Do konce 88. věku zbývá:
39 dní a 5 hodin
Věk začal: 20:03:19 01.11.2024 Registrovaných hráčů: 16 117
Úvod Výsledky Obchodní podmínkyPravidla Copyright Credits KontaktKronika

Já a mé druhé Já ? Aneb, když lačním po moci

Publikováno: 10.07.2017 v 18:06:00 | Autor: Karkuulka | Rubrika: Nezařzazeno

Jaké to je mít vícero Já, vícero duší ? Asi si nikdo nedovede představit hranice mezi normálním dilema a schizofrenií. Ale co se děje zde ? V našem virtuálním světe ? Jsou to ukázkové příklady schizofrenie a nebo jen nenasytů, kteří touží ovládat vesmír, přičemž jejich ego roste do závratných výšin ?! 
Nevím, zda má někdo zde diagnostikovanou poruchu tohoto rázu, laicky si myslím, jen že se tu rozléhá ošklivá nákaza, která přiměla hodně lidí lačnit po moci. Prošlo to jednomu, proč ne druhému ? 
Spravedlnost nicméně není slepá, ale také není drbna, čeká, až se okraj poháru naplní ... 
Proč to však dělají? Co je k tomu vede ? Každý kdo hraje, by si přál mít informace o nepříteli, každý by rád veděl, jak to tam chodí, co si říkají, jaké mají plány a zásoby, ale je tohle ještě vůbec hra ? Nebo jen touží ovládat vše, mít tu moc rozhodnout se - vyhrožuješ výpověďkou - 'Ha já vím, že nato nemáš. Vím, že máte málo Uni, hodně pěchoty, co udělám ? Zničím Vám uni, pěchotu budeme šetřit' ... Nicméně to je ještě horší, jak počítat karty v hazardu, tam aspoň užívají hráči logiku a mozek, co zde ? Jen živočišný pud být alfa samec.
Dřív bylo vznešeno hodně pomluv na AT, že donášejí určitým rasám, svým protekčním hráčům, ale všimli jste si, že je najednou od toho ticho ? Proč asi ? Přišla nová taktika. Namnožili se bráchové, kamarádi, či spolubydlící, kteří se najednou logují z jednoho PC, ale to je taková špička ledovce. Pak jsou tu ty na první pohled rozdvojené dušičky, které se množí a mají super schopnost, kterou by jim záviděl i superman, jsou na víceromístech, jen si vezmou jinou škrabošku a hurá do týmové spolupráce. Jejich měňavost je hodná chameleonů vyšší třídy, jen ty proměny už začínají být ohrané a i na ně platí citace : ' s jídlem roste chuť' a čím víc nenasytní jsou, tím méně jsou opatrní a jejich plášť začíná prosvítat. 
Jako hráč si říkám proč ? Proč to chtějí? Proč riskovat vše ? Během věku dřu, sbírám planety, říkám si, že jestli bude war, tak to bude dřina a pak jen kvůli tomu, abych měla informace, že bych začala zneužívat systém ? Co z toho budu mít ? Proč hráči přestali používat mozek a zjišťovat sílu nepřítele, při boji, či hlídáním ostatní rasy ? Že by se řídili teorií, teď vše vím, můžu vypovědět? Nebo hůř donášet ještě jinam, než jen další rase, kde mám jiný login ? 
Myslím, že by se nad sebou měli zamyslet, uvědomit si, že je to hra, hra kde může zvítězit i slabší, když použije mozek, ale podvod nic neřeší. Zdánlivá aktivita vyprodukovaná imaginárním příbuzenstvem a kamarády škodí pověsti celé rasy a všech jejich příznivců, shazuje jejich veškeré úsilí a vše se zdá být jaksi prázdné a pošpiněné. Jak totiž vědět, kde to končí, kde začiná jejich vlastní dřina a úspěch ? 
 
Za chvíli vesmírem zavládne pocit nespravedlnosti, pachuť hořkosti, ale neoprávněná, je smutné, že se tu musí řešit takovéhle věci a bylo by fajn, kdybychom začali hrát po staru, s chutí do hry a snahou něco udělat s rasou a ne hledáním skulinek v systému.... 
I když mě zas bude hodně hráčů kritizovat, tak věřte, že je to míněné dobře  a je to čistě pravdivá reportáž o dění v našem virtuálním světe !